Přihlížím, ale nepomůžu aneb Jak naši reakci ovlivňuje sociální skupina?

Stalo se vám někdy, že jste byli na ulici svědky trestného činu nebo toho, jak se někomu udělalo špatně a ležel nehybně na chodníku? Kolem možná procházeli lidé jako by o nic nešlo. Spousta lidí. A možná dotyčnému nikdo nepomohl.

Před časem celý internet obletělo video natočené v centru Prahy, kde se bezmocný muž sesunul k zemi. Kolem prošly desítky nebo možná stovky lidí. Ti si pravděpodobně mysleli, že je muž opilý. Pomohla mu až jeho žena. Poté se zjistilo, že se jednalo o silného diabetika. Diabetika, kterého všichni ignorovali.

Efekt přihlížejícího

Psychologický efekt přihlížejícího nám ukazuje, že jsme mnohem méně ochotni pomoci druhému člověku, pokud se v naší blízkosti  nachází jiná osoba či více osob současně. Pravděpodobnost, že do situace zasáhneme se snižuje přímo úměrně s tím, čím více lidí situaci pozoruje.

Za normálních okolností vnímáme sebe samé jako hodné a dobrosrdečné osoby. Jakmile se někdo ocitne v nesnázích, jsme připraveni přispěchat mu na pomoc. Tak v čem je rozdíl oproti výše zmíněné situaci? Jak je možné, že přestože danou situaci vidí třeba 50 lidí, nemá se nikdo k činu?

Zdroj: digest.bps.org.uk
Zdroj: digest.bps.org.uk

Efekt přihlížejícícho zkoumali psychologové John Darley a Bibb Latané v roce 1968. Vystavovali záměrně účastníky experimentu uměle navozeným situacím. Jeden člověk byl před zraky skupinky lidí zraňován a potřeboval okamžitou pomoc. Nikdo ze „zkoumaných osob“ se však neměl k tomu, aby dotyčnému pomohl. Darley a Latané z výsledků experimentu vyvodili zajímavá zjištění.

Difuze zodpovědnosti

Jestliže se v krizové situaci nacházíme sami, cítíme za druhého odpovědnost, a tak podnikáme patřičné kroky k tomu, abychom mu pomohli. Jsme motivováni okamžitě jednat. Pokud je situaci přítomno více lidí, očekáváme, že se do akce pustí někdo jiný. Jenže pokud stejně přemýšlí i ostatní členové skupiny, raněnému nepomůže nikdo.

Pluralistická ignorace

Jsme přítomni situaci, kdy je potřeba, abychom zasáhli. Místo toho stojíme, přemýšlíme, rozhlížíme se po jiných. Všimneme si, že ani oni se nemají k činu, a tak situaci vyhodnotíme jako: „Když nikdo nic nedělá, určitě to není tak vážné!“ 

Zdroj: walkitscience.org

Zdroj: walkitscience.org

Psychologové rovněž zjistili, že jsme mnohem méně ochotni pomoci člověku v nouzi, pokud se právě sami cítíme ve stresu a pospícháme, přestože by se nestalo nic vážného, kdybychom na místo naší schůzky dorazili se zpožděním.

Naše pasivita v podobné situaci se přirozeně snižuje, máme-li pomoci člověku, kterého osobně známe. Velmi často jde z naší strany o nesprávné vyhodnocení situace. To, nakolik se zapojíme, pokud druhý potřebuje naši pomoc, závisí na tom, zda situaci vnímáme jako nebezpečnou a jakou roli či důležitost přikládáme ostatním zúčastněným – přihlížejícím.

Vždy ovšem záleží jen na nás, jestli se nad takovýmito experimenty alespoň zamyslíme a převezmeme zodpovědnost do svých rukou. Koneckonců, nikdy nemůžeme vědět, kdy pomoc druhého budeme sami potřebovat. A také bychom jistě nechtěli, aby nás bez povšimnutí přešel nebo přihlížel situaci, kdy jsme bezmocní.

Monika Navrátilová

Jsem terapeut energetické psychologie & EFT, kouč a kartářka. Prostřednictvím EFT terapií i výkladů karet nahlížím s láskou a úctou do lidských příběhů a provázím a podporuji své klienty na jejich cestě ke zdraví, štěstí i úspěchu, na cestě zpět k sobě sama. Věřím, že sny se plní...když jim uvěříte a jdete jim naproti. Více o mně si přečti zde>>

Komentáře